Po dokončení vysoké školy nastoupil jako technolog do tehdejšího národního podniku Průmyslové sklo, závod Růženín, kde získal první praktické poznatky o sklářské technologii. Jeho zájem o tehdy se rozvíjející oblast průmyslového skla ho přivedl do Výzkumného ústavu Sklo Union v Praze. Zde působil zpočátku jako výzkumný pracovník a od roku 1968 jako vedoucí výzkumu. V této funkci Igor Riedl plně uplatnil svoje praktické, odborné zkušenosti a vynikající organizační schopnosti při řešení velkého počtu projektů aplikovaného technologického výzkumu. Výsledky těchto projektů byly v mnoha případech implementovány ve výrobě. V roce 1990 nastoupil na Ministerstvo průmyslu do funkce náměstka ministra, pověřeného řízením úseku pro průmysl silikátových hmot. Po půlročním působení v této funkci se vrátil opět k výzkumu a společně se Zdeňkem Strnadem založil soukromou společnost LASAK.

Ve společnosti LASAK pracoval na pozici ekonomického a obchodního ředitele. Během krátké doby se podařilo společnost rozvinout v prosperující firmu, která měla v ČR dominantní pozici na trhu a disponovala schopností se dále úspěšně rozvíjet.

Dne 5. července 2004 ve věku 71 let Igor Riedl tragicky zahynul při dopravní nehodě. Na jeho práci v oblasti řízení ekonomického úseku firmy navázal jeho syn Jan Riedl, který působí na pozici ředitele sekcí financí a správy a personalistiky.

Mezitím se Zdeněk Strnad rozhodl ctít rodinnou tradici a vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (VŠCHT), kde také v roce 1970 obhájil dizertační kandidátskou práci v oboru silikátů a v roce 1992 habilitoval (docent).

V letech 1970–1971 působil jako samostatný vědecký pracovník na univerzitách ve Velké Británii. V roce 1986 byl zaměstnaný jako konzultant v oboru sklokeramických materiálů u japonské firmy Nippon Electric Glass Ltd. V letech 1974–92 působil ve Výzkumném ústavu Sklo Union. V letech 1978–1984 pracoval jako člen 7. subkomise Mezinárodní sklářské komise (International Commission on Glass – ICG).

Po roce 1989 zaměřil Zdeněk Strnad svoje vědecké aktivity na výzkum bioaktivních materiálů pro náhradu a regeneraci tkání v lidském organismu. V roce 1991 se stal spoluzakladatelem společnosti LASAK.

Počáteční orientaci i další směřování nově ustavené společnosti LASAK ovlivnil Zdeněk Strnad významně svojí vizí „endosteálního implantátu s bioaktivním povrchem“. V té době se koncept bioaktivity dotýkal pouze keramických bioaktivních materiálů, které však svými mechanickými vlastnostmi většinou nedosahovaly na aplikace ani středně zatížených implantátů. Představa bioaktivního implantátu s dostatečnou mechanickou pevností byla zpočátku částečně naplněna vývojem endosteálního zubního titanového implantátu IMPLADENT^® s plazmaticky naneseným bioaktivním povlakem hydroxyapatitu (Z. Strnad, J. Strnad, C. Povýšil, K. Urban: Effect of Plasma Sprayed Hydroxyapatite Coating on Osteoconductivity of Titanium Implants. The International Journal of Maxillofacial Implants, 15 (2000), 483–490).

Avšak úplné a originální naplnění vize „endosteálního implantátu s bioaktivním povrchem“ představovala až zlomová technologie BIO povrch, která byla vyvinuta a zavedena do výroby ve společnosti LASAK u implantologických systémů IMPLADENT^® a BioniQ^® pod vedením Jakuba Strnada. Bioaktivní povrchová úprava titanu (BIO povrch) umožňuje vytvořit v krátké době dlouhodobě stabilní funkční rozhraní mezi živou kostní tkání a povrchem titanového  materiálu  bez vmezeření intermediální vazivové vrstvy jako reakce organismu na cizí těleso. Vyvinutá technologie je patentována společností LASAK a byla oceněna prestižní vědeckou cenou Česká hlava 2010 v kategorii cena Industrie.

V čele společnosti LASAK vystřídal Zdeňka Strnada v roce 2009 jeho syn Jakub Strnad. Pan docent působí v současné době ve společnosti na pozici vedoucího klinického sledování.